Proč mladí lidé tápou a jak jim vrátit vnitřní kompas?
Na začátku přípravného týdne nového školního roku jsme v rámci projektu VYBER SPRÁVNĚ uspořádali seminář pro skupinu deseti nadšených učitelů a kariérových poradců. Společně jsme otevírali klíčovou otázku dnešního školství: Jak provést dospívajícího žáka kritickým momentem volby budoucnosti, aniž bychom na něj vyvíjeli destruktivní nátlak, nebo ho naopak nechali bezradně tápat? Jak u mladých lidí balancovat mezi poradenským a koučovacím přístupem? A jaké jsou konkrétní strategie, které pomáhají mladým lidem objevit jejich vlastní profesní sen?
1. Když volba školy nedává smysl: Smutná čísla z české praxe
Představte si typickou situaci: Tereza, žákyně 9. třídy základní školy. Má solidní prospěch, ale nevybočuje z řady. Má mlhavou představu o budoucnosti, baví ji přírodopis a chtěla by se jednou věnovat přírodě. Její rodiče od školy pasivně očekávají, že jim "někdo kompetentní řekne, kam konkrétně má dcera podat přihlášku". Sama Tereza tápe, bojí se selhání a z obavy, že se nedostane na gymnázium, uvažuje o odborné škole bez jakékoliv vazby na to, co ji baví.
Tento příběh není výjimkou. Podle oficiálních dat ministerstva školství nedokončí v Česku střední školu 14 % studentů a na vysokých školách je toto číslo dokonce 60 %. Zejména u vysokoškoláhů velká část studentů školu opustí prostě proto, že jim vybraný obor nedává smysl. Nezávislé průzkumy navíc ukazují, že až 57 % studentů uvádí, že by si s odstupem času stejnou školu znovu nevybralo. Kde se stala chyba?
Lidský život je časově omezený. Když si lidský život představíme jako přesýpací hodiny, tak více než jednu třetinu z něj strávíme v práci. Podaří-li se nám zvolit povolání, které nás vnitřně naplňuje, máme šanci prožít třetinu života v radosti a osobním uspokojení. V opačném případě riskujeme desítky let nezájmu, pasivity, negativity a postupného vyhoření.
2. Poradce vs. Kouč: Od expertních rad k průvodcovství
Jedním z hlavních témat našeho semináře byla zásadní změna paradigmatu v roli poradce. V praxi se často setkáváme s nesprávným očekáváním: "Vy jste odborník, tak mým dětem poraďte, čím mají být." Takový expertní přístup je však nebezpečnou pastí.
Kariérové poradenství (Expert na možnosti): Předává informace o trhu práce, vysvětluje rozdíly mezi obory, poskytuje diagnostiku (testování) a pomáhá se sestavením akčního plánu či přihlášky. Odpovídá na otázku: "Jaké jsou možnosti?"
Kariérové koučování / provázení (Průvodce procesem): Klade správné otázky, rozvíjí vnitřní motivaci a sebereflexi studenta. Přenáší plnou zodpovědnost za rozhodnutí na dospívajícího a pomáhá mu budovat sebedůvěru. Odpovídá na otázku: "Co chci já a jak toho mohu dosáhnout?"
V knize Vyber (ne)správně s kolegyní Radmilou Jirkovskou zdůrazňujeme, že nejde o to dát žákovi hotový návod, ale vybavit ho vnitřním kompasem. Pokud učitel či poradce vystupuje výhradně v roli direktivního soudce ("Ty máš trojku z matiky, na techniku zapoměň"), dopouští se takzvaných učitelských kleteb. Ty mohou mladého člověka poznamenat na celá desetiletí.
Stejně tak je důležité pracovat s předsudky a stereotypy (tzv. cognitive biases). Náš mozek z důvodu úspory energie neustále podléhá zjednodušování a nálepkování. Učitelé i rodiče mají tendenci zaměňovat neposednost či rebelii za nedostatek talentu, přičemž ve skutečnosti může jít o vysokou míru podnikavosti a ochoty přebírat riziko.
3. Čtyři nejčastější pasti při volbě profesní cesty
Během práce s mladými lidmi narážíme na čtyři opakující se chyby, které vedou k frustraci a chybnému rozhodnutí:
Nátlak a vnější očekávání: Rodiče často do dětí projektují své vlastního nesplněné ambice. Výzkumy ukazují, že přes 80 % studentů se při volbě školy primárně řídí radou rodičů. Pokud je však rodičovský tlak v rozporu s osobnostním nastavením žáka, vedou tyto snahy k demotivaci a psychickému přetížení. Je super, když se najdou osvícení rodiče, kteří nechají dětem svobodu volby a podporují je ve vlastním rozhodnutí.
Podceňování a strach: "Na gymnázium se stejně nedostaneš, raději se přihlas na jistotu." Strach je špatný rádce. Vytváří tzv. sebesplňující se předpověď , kdy žák přijme nálepku neschopnosti a přestane o svůj sen bojovat. Často se ptám mladých lidí: "Máš svůj sen?" A když je odpověď pozitivní, tak je povzbudím: "Tak si za ním jdi a udělej vše, aby se stal realtzou."
Zjednodušování na základě jednoho testu: Žádný dotazník (ani populární Hollandův test RIASEC) by neměl být berličkou pro definitivní verdikt. Test je pouhým odrazovým můstkem k hlubšímu koučovacímu rozhovoru.
Upřednostnění talentu před vášní: Tradiční vzdělávací systém často rozvíjí pouze studijní předpoklady. Známý je však příběh tenisty Ivana Lendla, který tvrdil: "Měl jsem talent na dřinu." Trpělivost, píle a vášeň (vytrvalost neboli grit podle psycholožky Angely Duckworthové) jsou pro dlouhodobý úspěch nesrovnatelně důležitější než samotný pasivní talent.
4. Praktické koncepty: Od IKIGAI po Development centra
Jak tedy reálně pomoci? V programu Vyber správně provázíme školy a studenty metodikami, které staví na zážitku a sebepoznání.
Skvělým rámcem pro hledání smyslu je japonský koncept IKIGAI (ve volném překladu "důvod, proč ráno vstát z postele"). Prolínají se v něm čtyři základní otázky:
Co miluji a umím se pro to nadchnout? (Vášeň)
V čem jsem dobrý? (Talent)
Za co mi ostatní zaplatí a čím se uživím? (Povolání)
Co svět a mé okolí skutečně potřebuje? (Poslání)
Učitelé a kariéroví průvodci mohou tyto koncepty přetavit do praktických hodin – například formou týdenního deníku (journalingu), práce s projektivními kartami nebo vedením Kariérového portfolia.
Pro nerozhodné žáky nebo naopak pro studenty talentované ve více směrech se nám mimořádně osvědčil právě program Vyber správně, založený na principu Development centra. Místo statického vyplňování dotazníků procházejí studenti 3–5hodinovým blokem modelových situací, týmových výzev a simulací. Zkušený psycholog následně vypracuje podrobnou zprávu se SWOT analýzou a doporučením, po níž následuje individuální koučovací hodina. Student tak nezískává pasivní radu, ale hluboké vnitřní přesvědčení a vlastní "bojový plán".
5. Závěr: Nebojme se vybrat (ne)správně
Poselstvím pro žáky, rodiče i pedagogy může být myšlenka Eleanor Rooseveltové: "Nejdůležitější je věřit ve vlastní schopnosti. Bez odvahy jít svou cestou žádná kariéra nemá smysl."
Volba střední či vysoké školy, ale i prvního zaměstnání, není konečným verdiktem na celý život. Dnešní dynamický trh práce vyžaduje flexibilitu, ochotu učit se a odvahu ke změnám. Naším úkolem jako učitelů, rodičů a poradců není zametat dětem cestičku a rozhodovat za ně, ale stát se jejich důvěryhodnými průvodci. Pomozme jim objevit jejich sen, dodejme jim sebevědomí a naučme je věřit, že i když se cesta ukáže jako kostrbatá, každá zkušenost je posune blíže k jejich vysněnému přístavu.
Ladislav Koubek, koubek ZAVINÁČ canonada.com