Život jako osobní podnik: Jak v turbulentní době najít svůj bezpečný přístav a uřídit kariéru

Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste si jako děti hráli na koberci se stavebnicí nebo rozebírali stará autíčka na prvočinitele? Na chvíle, kdy vás činnost zcela pohltila, ztratili jste pojem o čase a nechtěli jste nikdy skončit? Psycholog Mihaly Csikszentmihalyi popsal tento stav jako flow – optimální prožitek, kdy jsou mysl i tělo sladěny v soustředěném volním úsilí. Proč ale v dospělosti tentýž stav zažívá tak málokdo? Proč do práce řada lidí nastupuje s pocitem, jako by spolkla pilulku jedu, a v neděli večer cítí v žaludku pověstný osten úzkosti?

Na brněnské konferenci Design kariéry v turbulentní době vystoupila má dlouholetá kolegyně, spolutvůrkyně programu Vyber správně a bývalá personální ředitelka TV Nova Radmila Pinkavová Jirkovská. Její vystoupení i následná panelová diskuse udeřily hřebíček přímo na hlavičku. V době, kdy trh práce prochází nejrychlejší proměnou od dob průmyslové revoluce, totiž staré recepty fatálně selhávají.

Diagnóza dneška: 60 % vysokoškoláků v bludném kruhu

Pokud se podíváme na tvrdá data, realita českého vzdělávacího systému i trhu práce je neúprosná:

• 60 % studentů v ČR nedokončí vysokou školu, na kterou nastoupili (oficiální data MŠMT ČR o studijní neúspěšnosti).
• 57 % vysokoškoláků by si podle výzkumu agentury Universum stejnou školu podruhé nevybralo.
• Důvodem přitom nebývá nezvládnutí látky ani sociální podmínky. Celých 82 % studentů uvádí, že jim studium jednoduše nedává smysl.

V praxi vídám stále tentýž vzorec: mladý člověk vybere školu či profesi na základě povrchních doporučení okolí ("jdi na práva, to budeš hezky v suchu"), rodinných ambicí nebo iluze jistoty. Ocitne se v kolečku pro křečka – běží od zkoušky ke zkoušce, hasí urgentní požadavky, ale uniká mu to podstatné. V hlavě se mu rozsvítí kontrolky amygdaly, která vyhodnocuje sebemenší selhání jako existenční hrozbu, a v třiceti letech se probudí v dobře placené kanceláři s palčivou otázkou: Kam se poděl můj život?

Život jako malý osobní podnik: Aktivujte své strategické myšlení

"Během studia ekonomie u mě přišlo jedno klíčové uvědomění: Se svým životem můžeme nakládat jako s malým osobním podnikem. Můžeme ho strategicky řídit," uvedla Radka Jirkovská ve svém konferenčním příspěvku.

Pokud se na sebe podíváte jako na firmu, přestanete být pasivní obětí okolností. Začnete si klást striktně manažerské otázky:

1. Co je moje unikátní konkurenční výhoda na trhu?
2. Jakou reálnou přidanou hodnotu přináším ostatním?
3. Do jakých kompetencí potřebuji investovat, aby můj podnik dlouhodobě prosperoval?

Strategie není tlustý šanon založený v šuplíku. Strategie je cestička a herní plán. Jaké klíčové "superschopnosti" potřebujeme do této výbavy začlenit?

1. Osobní poslání jako navigační systém mozku

Neurověda potvrzuje, že náš mozek je biologický orgán programovaný na přežití. Pokud mu nedodáme konkrétní pozitivní vizi, chytí se prvního černého scénáře a obav, které mu nabídnou emoce.

Při formulaci osobního poslání se často setkáváme se skepsí. Přitom nejde o žádný ezoterický rozmar. Jakmile si člověk poctivě odpoví na otázku, proč je na světě a co konkrétně přináší druhým, nastává v mozku doslova fyzický aha-efekt. V očích se objeví jas a uvolněný dopamin začne podporovat vytrvalost a kognitivní plasticitu. Poslání se stává vnitřní osou, která vás podrží ve chvíli, kdy vnější okolnosti zkolabují.

2. Růstové nastavení mysli (Carol Dweck)

Profesorka Carol Dweck ze Stanfordu ve svých studiích jasně popsala rozdíl mezi fixním a růstovým nastavením mysli. Fixní nastavení věří v neměnnost talentu a chybu vnímá jako osobní selhání. Růstové nastavení (Growth Mindset) bere chybu jako data – jako cenný impuls ke změně a učení.

Tenisový fenomén Roger Federer vyhrál 80 % svých zápasů, ale získal v nich pouze 54 % jednotlivých bodů. Šampioni neztrácejí hlavu tím, že pokazili míč. Nechají minulost za sebou a plně se soustředí na příští výměnu. V profesním životě to znamená jediné: nevytvářet z chyby katastrofu, ale udělat si z ní odrazový můstek pro inovaci.

3. Flexibilita: Umění plán vytvořit i opustit

Jedna z nejcennějších myšlenek, která na konferenci zazněla: Superschopnost plánování neobsahuje pouze schopnost plán vytvořit, ale také schopnost plán opustit. V dynamickém světě nelze plánovat kariéru jako jízdní řád parního vlaku. Flexibilita znamená umět roztřídit věci na ty, které máme pevně pod kontrolou, a na ty, které ovlivnit nemůžeme (vzpomeňme na stoický princip vnitřního klidu).

4. Všímavost v éře přetížení

V manažerském i osobním životě jsme často natolik zavaleni tlakem na okamžitý výkon, že ztrácíme kontakt s přítomností. Všímavost (mindfulness) přitom není jen meditační cvičení. Je to schopnost vnímat jemné signály vlastního organismu i okolí dřív, než tělo vystaví stopku v podobě syndromu vyhoření.

Ikigai v praxi: Pragmatismus versus vnitřní sen

Během panelové diskuse padl z pléna zásadní dotaz: "Neměli bychom se při volbě kariéry držet čistě pragmatického uvažování? Když jde člověk jen za svým snem a nenajde uplatnění, není to o to větší zklamání?"

Reálně je odpovědí zdravý mix. Pokud se podíváme na japonský koncept Ikigai, leží spokojenost na průniku čtyř kruhů:

1. V čem jsem dobrý (talent)
2. Co mě baví (vášeň)
3. Co svět potřebuje (poslání)
4. Co mě uživí (povolání)

Mnoho lidí a studentů dnes začíná od konce – ptají se výhradně: "Co mě teď nejlépe uživí?" To je však strategická past. Predikovat přesnou výši odměn v jednotlivých odvětvích za 10 až 15 let je věštění z křišťálové koule. Demografie v západním světě je neúprosná a kvalitních, motivovaných lidí je a bude nedostatek v naprosto každém oboru.

Pokud začnete od svých silných stránek a vášně, váš pracovní výkon ponese pečeť profesionality a mistrovství. Špičkový, zapálený sociální pracovník či řemeslník se dnes uživí s nesrovnatelně větší důstojností, vnitřní spokojeností a residuálním kapitálem než vyhořelý, průměrný právník, který do kanceláře chodí za trest.

Vůle je naše největší bohatství

Na konferenci jsme se shodli, že dnešní mladí lidé jsou flexibilní,otevření novým výzvám a nebojí se mít sny. Zároveň ale na tom, že jim mnohdy chybí vůle a schopnost něco obětovat pro jejich dosažení. Pěstování vůle například metodou jednoho kroku (jakou malou věc dnes udělám pro dosažení svého snu) je pro nás výzvou. Radka svoje vystoupení zakončila básničkou, která to krásně vystihuje.

Houslaři dílo zdařilo se,

je nástroj jeho drahocenný.

Bez píle však nemá ceny,

byť skvěl se na zdi v celé kráse.

Talent bez disciplíny a seberozvoje zůstává jen prázdnou ozdobou na zdi. Vezměte do ruky svůj vnitřní kompas. Ujasněte si silné stránky, nastavte si realistickou herní strategii a nebojte se vystoupit z komfortní zóny. Váš osobní podnik máte plně ve svých rukou.

Ladislav Koubek

Odkazy na odborné studie a zdroje

• MŠMT ČR: Statistiky studijní neúspěšnosti na vysokých školách v ČR.
• Universum Global: Průzkum spokojenosti studentů a absolventů vysokých škol s volbou studijního oboru.
• Dweck, C. S. (2006): Mindset: The New Psychology of Success. Random House.
• Schein, E. H. (1990): Career Anchors: Discovering Your Real Values. Pfeiffer & Company.
• Csikszentmihalyi, M. (1990): Flow: The Psychology of Optimal Experience. Harper & Row.
• Koubek, L. (2015): Praktická psychologie pro manažery a personalisty.