Svět se mění a my s ním. Petr Hladík na CANONADĚ o tom, jak ustát dnešní divočinu

Setkání CANONADA inspirace pro majitele a ředitele firem jsou vždycky o inspiraci, ale tentokrát to bylo i o velké dávce reality. Mezi nás přišel Petr Hladík, dosavadní ministr životního prostředí a člověk, který viděl byznys i politiku z obou stran. A mluvil na rovinu. Žádné diplomatické fráze, ale pojmenování věcí tak, jak jsou. Z jeho slov vyplynulo jedno klíčové téma: Jak se neztratit v době nejistoty, kdy staré mapy už neplatí?

Evropa jako jeden trh? Zatím jen na papíře

Všichni o něm mluvíme, ale v reálu narážíme na 27 různých zdí. Petr trefně poznamenal, že dokud budeme mít 27 různých metrů na služby a výrobky, budeme jako Evropa jen "parta sousedů", a ne skutečná mocnost, která se může postavit Americe nebo Rusku. Abychom měli silné HDP a respekt, musíme táhnout za jeden provaz. Pro nás jako majitele firem to znamená jediné: neomezovat se jen na český píseček, ale brát celou sedmadvacítku jako svůj domácí revír.

Past jménem "jedna karta"

Dřív nás učili, že máme být v jedné věci nejlepší na světě. Petr ale varuje: v dnešním rozkolísaném světě může být přílišná specializace pastí. Když se trh pohne, musíte mít kam uhnout. Řešením je diverzifikace. Mít víc noh, na kterých stojíte – různá portfolia i různé trhy. A nebojte se v tom využít pomoc státu. Ne každá ambasáda je sice perfektní, ale sedí tam spousta motivovaných lidí, kteří vám umí otevřít dveře, o kterých jste ani nevěděli.

Trump, covid a lekce z nezávislosti

Možná to zní kontroverzně, ale Petr vnímá postavy jako Trump nebo krize typu covid jako "požehnání". Proč? Protože nás probraly z letargie. Zjistili jsme, že nemůžeme být závislí na čipech nebo respirátorech z druhého konce světa. Musíme si zachovat technologickou schopnost vyrábět věci "doma" v Evropě. Ne proto, že jsme nejlevnější – to nikdy nebudeme – ale proto, abychom přežili, když se globální dodavatelské řetězce přetrhnou.

Odpady jako byznys, ne jako nutné zlo

Hodně jsme diskutovali o zálohování a recyklaci. Petr do toho vnesl byznysový pohled: nejde jen o ekologii, ale o suroviny. Dnes vyhazujeme materiály, které pak musíme složitě kupovat v Africe nebo Číně. Cesta k cirkulární ekonomice je sice trnitá a plná odporu (často z netransparentních koutů odpadového segmentu), ale je nevyhnutelná. Jako výrobci bychom měli vědět, co se s naším obalem stane – je to naše odpovědnost i naše budoucí surovina.

Co si z toho vzít do řízení firem?

Petr svoje vystoupení zarámoval myšlenkou, která by se mohla tesat: V hodnotách buďme jednotní, v aktivitách a trzích se nebojme diverzifikovat. Jsou to dva protiklady, které spolu v úspěšné firmě i zemi musí žít. Mít jasno v tom, kdo jsme, ale zároveň být připraveni zkusit zítra něco úplně nového.