Telemedicína. Skvělý byznysový model nebo propadák?

Pandemie nemoci covid-19 odstartovala celou řadu nadějných byznys modelů, které mají v budoucnu velký potenciál. Jednou z nich je i telemedicína, a tedy moderní forma poskytování zdravotní péče na dálku. Nyní tento trend získává nový právní rámec, který klade základy pro její regulaci a podporu. Změny jsou vítány některými odborníky, avšak objevují se i zásadní námitky a proti se postavila Česká lékařská komora.

Novela zákona o zdravotních službách, která byla schválena vládou 19. července 2023, přináší jasnou definici telemedicíny a stanovuje podmínky, za kterých může být tato moderní forma péče poskytována. Cílem novely je umožnit pacientům využívat telemedicínu v souladu s pravidly vědeckého poznání a medicínských postupů.

"Novela má za cíl poskytování zdravotních služeb pacientům prostřednictvím telemedicíny – například konzultace, posuzování snímků ze zobrazovacích metod a telemonitoring – umožnit, a to v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy a při respektování individuality pacienta," řekl náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic.

Profesor Miloš Táborský, vedoucí Národního telemedicínského centra, říká, co tato legislativní změna může přinést: "Především je to možnost používat certifikované telemedicínské technologie pro každého indikovaného pacienta, dále je zde garance bezpečnosti a respektování pravidel GDPR. Poskytovatelům zdravotní péče poprvé tato úprava přináší možnost vedení zdravotnické dokumentace v čistě elektronické podobě a skutečnost, že mohou zcela eliminovat její papírovou formu."

Cíl: z padesáti tisíc na milion pacientů do pěti let?

Telemedicína není v České republice novinkou. Profesor Táborský upozorňuje, že telemedicínu využívají lékaři v olomoucké fakultní nemocnici již deset let. Novela nově zakotvuje tuto praxi do právního rámce, což posiluje její legitimitu a poskytovatelům i pacientům přináší větší právní jistotu. Národní telemedicínské centrum disponuje statistikami, jak velká část diagnostických výkonů je realizována na dálku.

"V současné době je v oblastech všeobecného praktického lékařství, kardiologie, diabetologie a psychiatrie napojeno aktivně více než 50 000 pacientů, což je samozřejmě nedostačující. Cílem je nabídnou možnost digitální komunikace všem pacientům v ČR a je to právě rozhodnutí pacienta samotného v dialogu s ošetřujícím lékařem, zda bude a může tyto technologické inovace, např. ve formě aplikací, používat. Cíl je ambiciózní: do 5 let nad 1 milion aktivních pacientů. Po ukončení projektu telemedicína z NPO bude dán odborným společnostem, plátcům zdravotní péče, pacientským organizacím a regionům seriózní návod a doporučení, jak distanční medicínu aktivně a bezpečně používat v každodenní klinické praxi," dodává Táborský.

S novelou jsou spokojeni ve zdravotnických zařízeních, která ji poskytují: "Bezesporu je dobře, že novela je v legislativním procesu, telemedicína jako jeden ze způsobů poskytování péče, je ukotvována do právního řádu a vzniká tak základní rámec jejího používání pro právní jistotu poskytovatelů, zdravotnických pracovníků a pacientů. Jasně říká, kdo smí a za jakých podmínek telemedicínské služby jako jeden ze způsobů poskytovaní péče nabízet a kdo nikoli. Česká republika reflektuje zavádění nových technologií do péče o lidské zdraví," uvedl výkonný ředitel klinik EUC Jan Šlajs.

S novým právním rámcem se očekává další růst této formy péče. Lumír Vitha, manažer oddělení distanční péče EUC, popisuje, jak online služba "Lékař online 24/7" nabízí nepřetržitý kontakt s lékařem. "Službu aktuálně využívají desítky pacientů denně. Například v době pandemie covid-19 však šlo i o stovky případů. Služba je unikátní právě tím, že můžete kdykoliv plnohodnotně komunikovat se zkušenými lékaři, aniž byste museli kamkoliv jezdit nebo čekat na ordinační hodiny."

Rozdílné pohledy

Různí odborníci mají různé názory na význam telemedicíny. Jiří Erlebach z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zdůrazňuje, že využití telemedicíny se liší mezi různými obory: "Některé obory mají potenciál a jsou připraveny je využívat více – například kardiologie, neurologie, diabetologie, některé méně. Ukotvení telemedicíny v novele zákona o zdravotních službách by samozřejmě přineslo rozšíření těchto metod, zejména proto, že by docházelo k jejich hrazení zdravotními pojišťovnami."

Ovšem i přes její rozvoj existují i výrazně kritické hlasy. "Telemedicína nemůže plnohodnotně nahradit léčení pacienta. Že možnost setkat se s pacientem tváří v tvář a řádně jej vyšetřit, zapojit neverbální komunikaci apod., je nenahraditelná. Proto trváme na tom, aby telemedicínské služby mohl poskytovat pouze poskytovatel zdravotních služeb, který již pacienta má registrovaného, již jej vyšetřil nebo jej dlouhodobě léčí," uvedl prezident České lékařské komory Milan Kubek.

S námitkou, že online kontakt nemůže nahradit řádné vyšetření, polemizuje Jan Šlajs z EUC: "Takto generalizovaně se nemůžeme s námitkou ztotožnit. Jsou situace, kdy online prostředí je plně dostatečné a v žádném případě neohrozí pacienta. Nezapomeňme, že i v rámci distanční péče je na jedné straně pacient a na druhé ošetřující lékař. Ten má vždy možnost si pacienta na fyzickou návštěvu pozvat, stejně tak pacient má možnost online služeb nevyužít a k lékaři jít přímo. Nejedná se o samostatnou formu nebo druh zdravotní služby. Jedná se o způsob poskytování zdravotní služby. V každém případě musí být bezpodmínečnou podmínkou při poskytování telemedicínských služeb lékařská zpráva, která bude součástí zdravotnické dokumentace pacienta a on ji bude mít k dispozici."

Telemedicína – nové možnosti a výzvy

Výzvou je telemedicína i pro zdravotní pojišťovny. "Z pohledu VZP má telemedicína v systému zdravotnictví svůj prostor a budoucnost. Využitelnost distančního kontaktu s lékařem se navíc projevila i v posledních letech při řešení covidových opatření, praxe vynucená nutným omezením kontaktů na minimum ukázala, že i s nimi lze velmi dobře pracovat," sdělil Jan Bodnár, náměstek ředitele VZP ČR pro zdravotní péči.

Podle něj má VZP poměrně omezené možnosti, jak reagovat na trend distanční medicíny. "Nejde o ochotu či neochotu ze strany pojišťovny, ale o právní rámec, v němž se může pohybovat. Příliš prostoru pro rozvoj telemedicíny či distanční medicíny současná legislativa zatím nedává. Novela zákona sice nastavuje definici a ukotvení telemedicíny v právním řádu, stále ale chybí příslušná úprava doporučených klinických postupů a návazná definice úhradových mechanismů. I v rámci možného ale dnes existují dílčí telemedicínské přístupy, které dokládají minimálně ochotu a připravenost VZP se na rozvoji telemedicíny podílet. Patří k nim například vzdálený přístup pro pacienty s IBD, dálková kontrola pacienta léčeného domácí dialýzou nebo od 1.4.2022 možnost distanční konzultace s praktickým lékařem či pediatrem," uzavírá Bodnár.

Ladislav Koubek