"Na ředitelování jsem se vy..." aneb lekce z nefiltrované upřímnosti
Dnes mi do e-mailové schránky přistála odpověď, která mě donutila se zastavit. Napsal ji emeritní ředitel školy – muž, kterému je 76 let a v čele vzdělávací instituce strávil tři dekády.
"Milý pane,
V mých 76 letech a 30 letech ředitelování, dnes jen a pouze emeritní, mohu než konstatovat, že jsem rád, že jsem se na to ředitelování, lidově řečeno – vysral.
Ty pakárny co vymýšlí MŠMT ČR, ČŠI a hlavně CERMAT a to jsem vyrazil do procesu v roce 1973, takže mohu hodnotit.
Zaplaťpánbůh naši kantoři jsou v podstatě normální. Bohužel se to nedá říct o děťátkách.
Přeji Vám, abyste byl taky v duševní rovnováze jako já. Učím jako jednatel a prdůch jen OBN a jen první ročník hlasovou výchovu, páč haranti neuměj mluvit. Rád si naleju pivo do hlavy na Vaše zdraví. Tedy už mi to taky nejde jako před 50 lety.
Tak se opatrujte."
Jeho slova nebyla uhlazená. Nebyla politicky korektní. Někdo by takový e-mail smazal jako nezdvořilý. Já v něm ale vidím fascinující psychologickou sondu a důležitý vzkaz pro nás všechny, kteří se pohybujeme v managementu, práci s lidmi a vzdělávání.
Když systém převálcuje smysl
Pan ředitel v e-mailu vzpomíná na své začátky v roce 1973. Za padesát let v oboru viděl mnohé. Jeho současná rezignace na systém (zastoupený institucemi jako MŠMT nebo CERMAT) není jen projevem únavy. Je to klasický příklad toho, co se může stát, když se z lídra a pedagoga stane pouhý "vykonavatel procesů". A je sympatické, že pisatel toto nechce.
Klíčem k udržení motivace je pocit vlivu. Jakmile nabudeme dojmu, že bojujeme s větrnými mlýny a že administrativa vítězí nad lidskostí, naše psychická odolnost začne praskat. Tento e-mail je autentickým výkřikem člověka, který se rozhodl "vystoupit z lodi", aby si zachránil zbytek vlastní integrity.
"Haranti neumějí mluvit": Kde se stala chyba?
Autor e-mailu si postěžoval i na dnešní děti. Když jsme psali s kolegyní Radkou Jirkovskou knihu Vyber (ne)správně, mluvili jsme s mnoha mladými lidmi. Já se jich v tomto musím zastat. Žijí pod extrémním tlakem sociálních sítí a světa, který po nich chce výkon dřív, než najdou sami sebe.
Ale pan ředitel má v jednom pravdu: ztrácí se schopnost dialogu. Pokud "haranti neumějí mluvit", není to jejich vrozená vada. Je to důsledek toho, že my dospělí jsme s nimi přestali vést skutečný rozhovor. Nahradili jsme ho testy, tabulkami a směrnicemi.
Jak si udržet pivo v hlavě (a klid v duši)
Pan ředitel končí přáním duševní rovnováhy a zmínkou o tom, že si rád naleje pivo na zdraví. I když to zní humorně, skrývá se v tom hluboká pravda o hledání vlastního "ostrova klidu".
V CANONADĚ věříme, že duševní pohoda není stav, který na nás "spadne" zvenčí, až budou všechny tabulky vyplněné a systém bude fungovat. Je to dovednost. Je to schopnost pěstovat vnitřní radost a odstup i uprostřed chaosu.
Co si z této nefiltrované zpovědi můžeme odnést?
- Dovolme si upřímnost. Někdy je pojmenování věcí pravými jmény (i těmi peprnějšími) první krok k tomu, aby se nám ulevilo.
- Hlídejme si hranice. Pokud cítíte, že vás "pakárny" systému pohlcují, je čas přehodnotit priority.
- Neztrácejme lidskost. Za každým e-mailem, za každou tabulkou a za každým "harantem" je člověk, který chce být slyšen.
Otevíráme dveře pro změnu a růst. Někdy ty dveře vržou a někdy se jimi musí pořádně prásknout, abychom se probrali.
Ladislav Koubek
Psycholog, mentální kouč a zakladatel CANONADA a programu Vyber správně