Syndrom vyhoření. Jaké jsou jednotlivé fáze a projevy?
Syndrom vyhoření je až chronicky známý pojem, který bývá v některých situacích poměrně zásadně zneužíván. Je ale potřeba dát pozor na jeho záměny s dalšími možnými zdravotními potížemi. Přesto se ale jedná o velmi aktuální problém, který je blízký řadě lidem napříč pracovní sférou. Znáte ale jeho konkrétní fáze i projevy?
Chronický, dlouhodobý stres bez vyhlídky na řešení, se může projevit až syndromem vyhoření. Ohrožuje zejména pracovníky, jejichž pracovní náplní je kontakt s lidmi (manažery, učitele, poradce, obchodníky apod.). V současnosti i vzhledem k neustále rostoucím požadavkům na výkonnost, zrychlujícímu se tempu změn a menšímu akcentu na sociální ohledy k zaměstnancům riziko syndromu vyhoření narůstá.
Odborníci dlouhodobě upozorňují na to, že syndrom vyhoření má pět základních fází.
1. Nadšení. Týká se zejména začínajících zaměstnanců, kteří jsou ochotni práci mnohé obětovat, nehledí na odpracované hodiny přesčas, projevují velkou iniciativu. Často ale narážejí na neochotu, nepochopení ze strany ostatních. To v nich může vyvolávat určitý neklid, popř. drobná zklamání.
2. Stagnace. Pokud se zklamání kumulují, začíná pracovník konfrontovat svoje velká očekávání s reálnými možnostmi. Překážky se mu zdají větší a větší, smiřuje se s tím, že vše se mu nebude dařit. Ze své snahy bývá často unavený, vyčerpaný. Začíná svoje priority vidět i jinde než v práci, ovšem často mu už na ně nezbývá čas, energie. Uvědomuje si nerovnováhu v oblasti work-life balance.
3. Frustrace. Nenaplňování cílů, byrokratické překážky, velmi pasivní okolí, to vše přispívá ke stavu frustrace. V oblasti psychiky může docházet ke chronickému vyčerpání – člověk nemá na nic chuť, náladu, je podrážděný, jeho prožívaní je výrazně negativní. Známky stresu zde přecházejí z akutních do chronických, dlouhodobých.
4. Apatie. Někdy se používá pojem HH syndrom (helplessness and hopelessness) – bezmoc a beznaděj. Dlouhodobá frustrace vede ke ztrátě zájmu, omezení aktivit na minimum. Pracovník je ještě schopen s vypětím všech sil zvládat svoje pracovní úkoly, ale jeho iniciativa klesla na minimum. Cítí se svou prací obtěžován, dostavují se nesplněné úkoly, chyby v práci, které jsou předmětem kritiky a komentářů ostatních. Problémy mohou postupně narůstat, až je přestává zvládat.
5. Vyhoření. Pocit absence smyslu, naprostého vyčerpání, beznaděje. Může se projevit i výrazným zhoršením zdravotního stavu, nemocí. Člověk ztratil kontrolu nad sebou i nad okolnostmi. V tomto stadiu je nezbytná výrazná změna pracovního režimu, popř. odborná pomoc.
Ladislav Koubek